Zamilovaná do "doktora" (Část 1.)

5. srpna 2014 v 13:55 | Betty Liss♥ |  Stories
Bylo krásně. Svítilo slunce, ale nebylo zas takové horko jako v posledních dnech. A tak jsem šla ven. Přes celé město jsem se vydala na své oblíbené místo, k Lipové aleji. Skrz ni se dá dojít k části města, kde bydlí "ti lepší". Chvíli jsem seděla na lavičce a četla. Když už jsem usoudila, že je čas vrátit se zase domů, schovala jsem knížku a zvedla se. Jen jsem ušla pár kroků, slyšela jsem něčí hlas: "Hej! Jano! Počkej na mě."
Otočila jsem se a uviděla Petra. Usmála jsem se a čekala, až dojde ke mně.
"Ahoj.", pozdravil mě.
"Ahoj. Odkud jdeš?", zeptala jsem se.
"Byl jsem u Michala.", odpověděl.
Michal je jeho spolužák a nejlepší kamarád, který bydlí za alejí. Prý za ním byl kvůli nějakým cédéčkám.
Šli jsme pomalu a povídali si. O prázdninách, dovolených, co je nového a tak. Prostě klasika. Hodně jsme se i nasmáli. Na to, že se známe vlastně jen od vidění, to bylo moc fajn. Chodíme spolu no školy, ale on je o rok starší.
Nevím co to je za logiku, ale být nachlazená v létě? Celou dobu jsem kašlala.
Když jsem zakašlala asi po padesáté, zeptal se mě: ,,Jsi v pořádku?"
"Ale jo. V pohodě."
Zastavil se.
"Vážně? Chceš nějaký lék?", pronesl s vážnou tváří.
Nemohla jsem se nesmát.
"To byste byl moc hodný pane doktore.", řekla jsem prosebně.
Pomalu ke mně přistoupil, ruku mi dal na tvář a políbil mě.
Když se odtáhl, překvapeně jsem na něj koukala. Něco takového jsem opravdu nečekala, ale rychle jsem se vzpamatovala a dál hrála hru, kterou jsme začali.
"Myslím, že to moc nepomohlo pane doktore.", oznámila jsem pochybovačně.
Na to mě znovu, ještě něžněji než předtím, políbil. Tentokrát jsem mu to oplatila. Když jsme se odtáhli, zeptal se:
"Tentokrát to pomohlo?"
"Nejsem si jistá.", řekla jsem opatrně a čekala, jestli to udělá ještě jednou.
"Dnešní dávku jste již dostala. Uvidíme, jak vám léky zaberou.", pronesl.
"Dobře."
Mezitím jsme se otočili a šli dál.
"Mohl bych vás poprosit o vaše telefonní číslo a adresu? Potřebuji si to zapsat.", oznámil po chvíli.
Zasmála jsem se.
"Samozřejmě."
Nadiktovala jsem mu mé číslo a on se zeptal:
"Doufám, že je pravé?"
"To budete muset vyzkoušet."
Vzal mobil a vytočil mnou nadiktované číslo. Začala mi hrát ústřední melodie z Přátel.
"Pardon. Někdo mi volá... Prosím?"
"Dobrý den, je to slečna Jana? Tady je doktor Petr."
"Ano. Dobrý den pane doktore."
"Chtěl jsem se zeptat, jak je na tom váš kašel?"
"Ale, pořád mě trápí."
"Aha. Tak to by jste měla přijít do mé ordinace a já se na to podívám. Popřípadě zvýšíme dávkování."
"Dobře. A kdy mám přijít?"
"Kdy máte čas? Můžete ve středu?"
"Na středu zatím nic nemám. To bych mohla. V kolik hodin?"
"Přijděte v deset."
"Fajn. A...", zarazila jsem se, "kde je vaše ordinace?"
"U parku."
"Ah, samozřejmě. Určitě přijdu."
"Tak se mějte pěkně. Na shledanou."
"Děkuji. Na shledanou."
Ukončila jsem hovor a mobil si strčila do tašky.
",Kdo ti volal?", zeptal se Petr.
"Můj doktor.", pronesla jsem vážně.
Pak jsme se oba začali smát. Zbytek cesty jsme si povídali už normálně. Doprovodil mě domů, připomněl mi, abych nezapomněla jít k doktorovi a rozloučili jsme se.
Myslím, že je to poprvé co se k doktorovi těším.

Pokračování příště...♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 7:18 | Reagovat

Moc pěkně napsané! :) Jen tak dál!

2 pvdž pvdž | 27. srpna 2014 v 23:05 | Reagovat

píčovina jak cip toto

3 hogeboom hogeboom | Web | 7. září 2016 v 13:05 | Reagovat

půjčka cetelem recenze :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist