Noční kolemjdoucí

8. srpna 2013 v 9:19 | BettyLiss♥ |  Stories
Ležím na posteli, schoulená do klubíčka, záda si chladím o studenou zeď. Jsem v polospánku. Spím, ale přitom vnímám okolní svět. Pomalu dýchám, užívám si toho pokoje, který vládne venku i tady doma. Na to, že máme dům u silnice je až moc ticho. Kdo ví kolik je hodin... pomyslím si. Neprojelo ani jedno auto. Nikdo tu krásnou noc neruší. Žádná auta, žádní lidé, žádné věci...
Ale teď...


Skoro jsem už zase spala, ale probral mě divný zvuk. Zvuk něčeho, co jsem mohla přirovnávat třeba k... k... vím, že mi ten zvuk něco připomíná. Ale vzpomenout si nemohu. Je to ten nejodpornější, nejvlézavější, moc hlasitý (díky tomu tichu kolem) a nejstrašidelnější skřípavý zvuk jaký jsem kdy slyšela. Asi mi to urve uši. Možná mi to připomíná nějaký horor. Ano je to jak z hororu. Jakoby se něco točilo, ale bylo to nenamazané, takže to hrozně skřípe.

Teď už jsem vzhůru úplně. Nedá mi to a vylézám z postele. Jdu k oknu, abych se podívala co nebo kdo ten zvuk dělá. Chtěla jsem najít zdroj. Nejprve jsem se ale podívala na hodiny. Bylo půl třetí ráno... Přistoupila jsem tedy k oknu. Měla jsem ho otevřené dokořán. Podívám se na ulici, do zahrady, k sousedům naproti, k sousedům do stran. Dokoce můj pohled stoupne i na oblohu. Nevím co by tam tak mohlo skřípat a tak očima zase sklouznu zpět na ulici.

Podívám se na chodník a už to vidím. Po dlážděné cestě jde žena. Stará žena. Řekla bych spíše babička. Jde pomalu, je vidět, že nohy má slabé a nejspíš jí i bolí, protože dělá malé rychle krůčky. Je malá, mírně shrbená, její bílé vlasy jsou jako vlna. I když je noc, myslím, že teploměr ukazoval přes 20°C, protože i mně je horko a to jsem jen v tílku a kalhotkách. Mně v je v tomhle teplo a ona... ona má na sobě dlouhé kalhoty a svetr. Svetr! Pane Bože jak si někdo může v takovém vedru vzít svetr...

Nějak moc jsem se začala zaobírat tím co má na sobě, ale znovu mě "probudil" ten hnusný skřípějící zvuk. A teď už vím odkud pochází. Ta stará žena za sebou táhne vozíček. Takový ten, který nosí babičky a dědečkové na nákup. Ten co vypadá jako baťůžek na kolečkách. Vlekla jej za sebou a teď jsem si dokonce všimla i drkotavého zvuku, který dělají kolečka na dlažbě.

Začala jsm přemýšlet. Je půl třetí ráno a nějaká babička jde po chodníku kolem našeho domu na nákup? Teda... na nákup asi nejde, ale na co má ten vozíček? A ještě k tomu, když je tolik hodin (a nebo spíš málo), kam může jít? Teď, v tuhle hodinu? Tímto směrem? Touhle ulicí, tímto městem, proč kolem našeho domu? Ten zvuk mi už vážně lezl na nervy. A navíc to vypadá, že ještě dlouho bude. Ta kolemjdoucí je teprve na začátku našeho domu, takže to dnes asi neusnu.

Vážně už to déle nevydržím.
,,Dobrý večer! Kam jdete? S tím vozíčkem?", zavolám na ni a čekám na odpověď.
Ale nic. Žena jakoby mě neslyšela, šmajdá dál, úplně stejným tempem, stejnou cestou... Když jsem na ni zakřičela ani sebou necukla nebo něco. Ani se neohlédla.
Je nějaká divná... pomyslím si.

Najednou mi někdo klepe na dveře. Prudce se otočím a leknu se tak, že se chytnu stolu, abych nespadla. Ve dveřích se objeví brácha.
,,Co tady řveš?", zeptá se mě šeptem a příjde blíže ke mně.
,,Já volala na tu starou paní, která tam jde. Hrozně mě štval ten zvuk jejího vozíčku.", řeknu, podívám se na stařenku a ukážu na ni hlavou.
,,Co? Na jakou starou paní?", zeptá se udiveně bratr.¨
,,No na tu co jde tady, před našim barákem.", vysvětluju s hlavou stále otočenou k neznámé ženě.
Bratr se nakloní z okna: ,,Já tam ale nikoho nevidím!"
,, Děláš si srandu? Je to jediný člověk, který tady na ulici teď je a ty říkáš, že ji nevidíš? Ještě mi řekni, že neslyšíš ani ten skřípot.", řeknu mu naštvaně.
,,Neslyším."
Zamračím se a pohlédnu z okna. Žena stále jde, stále táhne vozíček, stále to tak skřípe. Podívám se znepokojeně na bratra. Ten se podívá na mě s takovým tím výrazem: To myslíš vážně? a já jen vzdychnu. Podívám se zpět.

Sakra... Kam zmizela? Ještě před chvílí byla na úrovni našeho okna z kuchyně. Teď je pryč...
,,Běž spát.", řekne mi bratr a položí mi ruku na rameno. ,, Nejspíš máš halucinace.", spiklenecky na mě mrkkne a odchází.
Fajn. Zavřela jsem okno a vlezla zpátky do postele. Chvíli jsem jen tak ležela.
Blé to je vedro. Vstala jsem a znovu otevřela okno. Ještě jednou jsem se podívala ven. Nikdo tam nebyl. Ani živáček.
Sedla jsem si na postel. Chvili jsem hleděla do tmy bez jakékoliv myšlenky a pak si lehla. Už jsem neusla. Stále jsem nad tím přemýšlela. Měla jsem halucinace nebo jsem ji viděla vážně jen já? Jaktože brácha neslyšel ani ten zvuk, který mi rval uši? Kdo byla ta žena? Výplod mé fantazie? Duch?

Usla jsem až nad ránem. Spala jsem asi jen hodinku. Probudila jsem se asi v 8 hodin a šla jsem do kuchyně, abych si udělala snídani. Sedla jsem si ke stalo vzala do rukou noviny a letmo je prohlížela. Upoutal mě jeden titulek:
UŽ JE TO 5 LET CO ZMIZELA NINÍ JIŽ DVAADEVADESÁTILETÁ ŽENA.
Četla jsem dál. Psalo se tam, že před pěti lety šla vnučka této ženy za ní na návštěvu. Nikdo jí neotevíral, tak zkusila jít sama dovnitř. Dveře prý nebyly zamčené, tak šla dál. Nikde nikdo. Prázdný dům. Když přišla do obývacího pokoje našla na stole papírek, kde stálo:
Musím jít. Měla jsem vás nadevše ráda. Hlavně Luisu.
Vaše
Dorothy McBeenová

Byla tam i její fotka. Zdálo se mi, že tady něco nehraje. Pod fotografií bylo jen napsáno: Jediné co zmizelo i s Dorothy McBeenovou byl její kolečková taška.

Konec

Doufám, že se vám příběh líbil. Zatím mám v plánu napsat několika kapitolovou knížku. Tak uvidíme.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 8. srpna 2013 v 9:27 | Reagovat

perfektný príbeh :)

2 Tina Tina | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 9:50 | Reagovat

mne sa to páčilo :D  je to dobre napísane :D

3 Domči Domči | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 10:03 | Reagovat

wau!!!!!
Toto je úplne úžas! :)
Ideš medzi obľúbené blogy.

4 BettyLiss♥ BettyLiss♥ | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 10:07 | Reagovat

[1]:[2]: Moc vám děkuji

[3]: Děkuji :) To jsi mě  opravdu potěšila ;) :)

5 Božena Božena | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 13:44 | Reagovat

:D já jsem si myslela, že se to stalo :DD škoda, že ne.. :D ale jinak dobrý článek :)

6 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 16:06 | Reagovat

Zajímavý příběh, píšeš celkem hezky. :-) Každopádně by bylo fajn příběh trošičku víc rozepsat, stálo by to za to, ale nevadí.
A malá poznámka k psaní uvozovek.
Příklad, jak je píšeš ty: "Přiběhl k nám kůň.", řekla. S přímou řečí je to trochu složitější, každopádně za ně se znaménko nepíše. Správně by to tedy bylo: "Přiběhl k nám kůň," řekla.
Detail.
Jinak je to vážně dobrý příběh a budu se těšit na další. :-)

7 BettyLiss♥ BettyLiss♥ | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 22:04 | Reagovat

[5]: Děkuji :) Né nestalo, jen mě k tomu inspirovala jedna babička, která šla ráno kolem našeho domu ;) Ale vážně to skřípalo :DD ;)

[6]: Moc děkuji ;)Nj... zas tak dobrá v té češtině nejsem, ale některé chyby si uvědomuji ;) Třeba ty uvozovky by se v přímé řeči měly psát nejprve dole a potom nahoře, ale mě se to prostě líbí nahoře. Jednou jsem to tak napsala do slohovky a jelikož tam toho bylo hodně, měla jsem horší známku... Teď už si to pamatuju ;) Jo a ty čárky... já si to neuvědomila... Za to ti moc děkuji moc si toho cením ;)

8 BettyLiss♥ BettyLiss♥ | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 22:08 | Reagovat

[5]: Ještě... všechny příběhy, které jsou v rubrice "Diary", jsou pravdivé. Ty, které jsou ve "Stories", jsou vymyšlené, nebo mě k nim inspirovala skutečná událost ;)

9 Božena Božena | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 22:59 | Reagovat

:DD ttj, ale stejně je to dobrý příběh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist